Aikidó bylo vytvořeno ze starého samurajského umění boje beze zbraně aikidžucu,
které existovalo již v 9. století n.l. . Aikidžucu se používalo ve válkách období Kamakura
( 1192 - 1333) . Za jeho zakladatele je považován jeden ze samurajů rodu Minamoto ,
Šinra Saburó Jošimicu , který toto válečné umění nazval Daitórjú aikidžucu.

Jeden z Jošimicuových synů se usadil v obci Takeda a začal používat toto jméno jako
své vlastní. Sókaku Takeda , který začal učit aikidžucu v roce 1905 na ostrově Hokkaidó,
byl jeho přímým potomkem . Ke vzniku aikidó přispěly však i další školy japonských
bojových umění, například šermířská škola Katori, jež se datuje od 15. století a je
jednou z nejstarších škol japonského šermu.

Sókaku Takeda začal učit Daitórjů aikidžucu poprvé mimo svůj rod. Jeden z jeho
nejslibnějších žáků byl Morihei Uešiba ( 1883 - 1969 ) , který v té době působil
na Hokkaidó jako kolonista, neboť japonská vláda zamýšlela tento málo osídlený
ostrov zproduktivnit. Uešiba zde
vedl skupinu osadníků zaměřenou na těžbu dřeva a pěstování máty. Na začátku svého
pobytu museli osadníci nejprve vybudovat obydlí, pak teprve bylo možné věnovat se
pracovní činnosti .

Daitórjú aikidžucu bylo přísně zaměřeno jako metoda rychlého podrobení nebo
likvidace protivníka. Toto byl jeho jediný smysl, kterému bylo ve výcviku vše podřízeno .
V žádném případě se v něm neusilovalo o humanizující či výchovné momenty, pokud
přímo nepodmiňovaly výsledek střetnutí. V první řadě šlo o bojovou účinnost, humanizující
cíle se do bojových umění dostávaly až při jejich změně v budó .

Zakladatel aikidó Morihei Uešiba se v mládí věnoval cvičení džudžucu, kendžucu
a cvičení s kopím a tyčí. Po pěti letech cvičení u mistra Sókaku Takedy obdržel v roce
1916 osvědčení o mistrovství v Daitorjú a svolení vyučovat . Věnoval se také šintoismu.
V roce 1922 začíná Uešiba učit bojové umění. Po jeho životních prožitcích se
mu dostalo osvícení . Bohatství a sláva už pro něj nebyly důležité. Uešiba pochopil,
že vskutku kritické střetnutí člověka není ve fyzickém boji, ale spíše ve vnitřní konfrontaci
se silami , které odvádějí od harmonie s duchem vesmíru či duchem přírody.
Toto se také projevilo v konceptu aikidó. V roce 1925 začínala tvorba aikidó.
Do škály technik Daitorjú vnesl techniky dalších škol bojových umění a celkovou
modifikací vytvořil své moderní aikidó. Dědictvím šintó jsou v aikidó některé prvky rozcvičování
( torifune ) a dechová cvičení. Pro celosvětové šíření aikida vybudoval organizaci Aikikai.
Po jeho smrti převzali šíření aikida jeho žáci a potomci.

Text byl převzat z knihy "Aikidó - cesta harmonie" od Ivana Fojtíka.

Zpět